Kácov 2004: Gold Wingy opět v Čechách

Již posedmé se do naší republiky slétla „zlatá křídla“ téměř z celé Evropy. I přes nepřízeň počasí se českého srazu zúčastnilo na tři stovky motocyklů.
Sport hotel Kácov byl pro tentokrát útočištěm příznivců motocyklů Honda Gold Wing, kteří se sjeli celkem z osmnácti zemí sdružených v evropské federaci GWEF. Oproti jiným létům, kdy domácím srazům dominovaly především vyjížďky na Pražský hrad, Kampu či do Karlových Varů, byla za základ v olympijském roce zvolena myšlenka sportovních klání. Tenis, golf, tradiční fotbalový „mač“ Švédsko – Česko a dokonce přes deštivé počasí i plavání, to vše se odehrávalo ihned po příjezdu prvních účastníků.
Na druhý den srazu byla naplánována tradiční vyjížďka do nedaleké Kutné Hory. Společná „spanilá“ jízda se nakonec vydařila i přes pořádný lijavec na náměstí v tomto historickém městě. A tak zatímco se majitelé Gold Wingů občerstvovali v nedaleké restauraci, kolemjdoucí se nestačili vynadívat na tu nádheru. Stroje totiž zcela zaplnily náměstí a budily tak značnou pozornost. Po návratu do Kácova nás společně s početnou skupinou Holanďanů čekal výjimečný program. Národní mužstva obou států se na evropském šampionátu utkali v nervově vypjatém zápase. Naši výhru a holandský smutek jsme pak společně zapili zlatavým mokem při večerním programu. Ten pokračoval až do brzkých ranních hodin.
Co je však daleko zajímavější, je zájem o české srazy všeobecně. Tak například vítězný Angličan (nejvzdálenější účastník) vážil cestu dlouhou 2207 kilometrů, o nejstarším jezdci, kterému bylo 84 let ani nemluvě. Nesmíme však zapomenout ani na všechny členy českého klubu za vzorné zapojení do příprav a samotné organizace domácího srazu. Na tomto setkání bylo vůbec poprvé vidět zapojení většiny členů. To je velmi dobrý příslib do budoucna. Proto všichni pevně věříme, že se do Čech slétne „zlatá peruť“ také v příštím roce a doufáme, že tentokrát bude na cestu svítit sluníčko tak, aby mohl být naplněn náš pozdrav „suché gumy na cestě“.

Jarda Míč, Jarda Vavera


PhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhotoPhoto